Referát - TŘETÍ SVĚT- KOLONIE
Ne všechna území se osamostatnila. U bývalých kolonií se udržela především ta, která se stala pevnou součástí mateřské země nebo byla příliš malá a chudá, aby přežila samostatně
S rozpadem kolonialismu se projevuje nový historický faktor: třetí svět, který vytvářely rozvojové země (nejen bývalé koloniální země, ale i ty, které se svým stavem dosaženého hospodářského rozvoje a stupněm politického, hospodářského, společenského a kulturního standardu řadí mezi rozvojové země)
HOSPODÁŘSKÉ A SOCIÁLNÍ PROBLÉMY
- populační exploze
- potravinová krize
- problémy industrializace - možno úspěšně zavést jen technologicky a technicky jednoduchou průmyslovou výrobu (při zavádění nejmodernějších technologií vzniká problém menšího počtu pracovních míst = roste míra nezaměstnanosti)
POLITICKÉ PROBLÉMY
Dosažení hospodářského, sociálního a kulturního pokroku závisí ve většině rozvojových zemí na efektivitě a míře demokratičnosti politického systému, který je v zemích třetího světa velmi různorodý:
- teokracie … Saúdská Arábie
- standardní parlamentní demokracie + pluralita polit. stran + svobodné volby …Indie
- v některých státech byla demokratická vláda svržena vojenským pučem … Argentina, Kolumbie, Brazílie
- V mnoha zemích třetího světa vládnou vojenské a polovojenské režimy (diktatury jednoho muže)-podpora jedné vládnoucí politické strany -> pro uchování polit. moci a ze staré kmenové nenávisti jsou ochotni i zabíjet své odpůrce … Kambodža, Rwanda, …
- Objevují se i problémy s náboženskou nesnášenlivostí … masakry mezi hindy a muslimy po vzniku Indie a Pákistánu
- Dalším problémem je malá stabilita a časté státní převraty, způsobené většinou neúnosným stupněm korupce
- Politiku zemí třetího světa výrazně zasáhlo i neustálé soupeření mezi Západem a Východem o vliv mezi nimi (součást vzájemné konfrontace ve studené válce). Jednalo se o poskytování hospodářské pomoci. Zde se ukázala ekonomická převaha Západu. Většina rozvojových zemí přistoupila na hospodářskou pomoc od Západu, jemuž se později beznadějně zadlužila.
- 4/1955 se v indonéském Bandungu se konala afroasijská konference
- Společný postup národů Asie a Afriky v otázce udržení a upevnění míru a spolupráce na principu neúčasti v blocích. Reagovaly na vzájemnou konfrontaci mezi Východem a Západem, která mela za následek formování vojensko-politických bloků
zúčastnilo se 29 zemí, mezi mimy i země s komunistickými režimy (Čínská lidová rep., Vietnamská lidová rep.).
- Výsledkem konference bylo přijetí rezolucí o vzájemné hospodářské a technické pomoci, kulturní spolupráci + vyjadřovala se v nich o zmírnění mezinárodního napětí, likvidace kolonialismu a rasové diskriminace. Odsoudila používání prostředků masového ničení.
- Na tuto konferenci pak navazovalo hnutí nezúčastněných zemí - 9/1961- konference šéfů států a vlád v Bělehradě - přijata bělehradská deklarace (vyjádření větší politické aktivity nezúčastněných států + jejich větší podíl na řešení celosvětových problémů)
- 10/1964 - konference nezúčastněných v Káhiře - přijetí politického dokumentu "Program míru a mezinárodní spolupráce"
- političtí reprezentanti hnutí nezúčastněných: G. A. Násir (Egypt), J. B. Tito (Jugoslávie),D. Nehrú a I. Gandhíová (Indie)
- 70. léta - konání dalších 2 konferencí - Guayana (1972) a Alžírsko (1974). Zazněla zde kritika imperialismu USA + podpora vlny antiamerikanismu + kritika Západu pro jejich neokolonialistické vykořisťování
- Na základě zvýšená náročnost požadavků nezúčastněných zemí třetího světa způsobila vnitřní diferenciaci těchto zemí a jejich rozpad